"Kráčel jsem temnými stezkami,stinnými cestami, jež vedly do srdce hrůzy. Změřil jsem hlubiny luna Zášti a slezl vrchol zkázy.
Za každé odhalené tajemství, za každou získanou moc,bych prodal zbytky své duše, nehledě na pár plamenů. A přece jsem hledal vyšší moudrost, již jen nemnozí mohli dosáhnout.Ačkoli jsem ji našel, zanechala mně tu - zlomeného, zatraceného a vyčerpaného.
Teď vím, že se tato moc stala mým prokletím. Můj duch se spaluje s každým kouzlem a s každým bezcenným veršem. Navzdory této síle a vyslouženému vedení, zaplatil jsem vysokou cenu. Nikdy jsem neměl vyměnit moc za svou nesmrtelnou duši.
Za každého úsvitu se probouzím zcela sám pohroužen do starobylých starosti. Zlomen a zbaven své domoviny,má mysl byla spoutaná pevnými okovy. Nespočet let jsem ležel schovaný v úkrytu samotné Země, pochován hluboko ve skalách. Odtud jsem se vydal, zbídačen a ztrápen, přes rozběsněnou hladinu. Hledal jsem vězení mého vznešeného příbuzného. Zármutek je krutým společníkem tomu,kdo si může dovolit sotva pár přátel - na cestě do vyhnanství mě však bude doprovázet jen tato truchlivá duše.
A tak se tento svět den za dnem bortí a rozpadá. Vladaří leží na zemi, bez známky života, oddíly bojovníků zase odpočívají hrdě, padli u zdi. Některé zničila válka, jiní odešli sami, jakýsi starostlivý muž jednoho z nichž zakopal do hrobu.Takto stvořitel lidstva pustošil toto sídelní místo, až vylidnil i poslední starou stavbu obrů, a to vše bez jakéhokoliv protestu ze strany jediného obyvatele.
V království na Zemi je plno utrpení, jen dráhy osudu můžou změnit vůli nebes."
Tak promluvil poutník, pamatující si utrpenství krutých bojů.